Olomoucké městské parky



Společnost Výstaviště Flora Olomouc, a.s. zajišťuje v rámci smlouvy se Statutárním městem Olomouc údržbu a správu Čechových, Smetanových a Bezručových sadů a Parku pod Dómem. Celková plocha veřejných parků ve správě Výstaviště Flora Olomouc je 39,1 hektaru. Výměra parkové zeleně činí 37,2 ha, z toho 31,4 ha připadá na trávníkové plochy. Ostatní plochy pokrývají komunikace a stavby.  Délka hlavních alejí dosahuje téměř 2500 metrů a každý, kdo by se chtěl projít všemi ostatními pobočnými cestami, musí počítat s více než čtyřmi hodinami chůze.
Olomoucké historické parky vznikaly v průběhu 19. století. Jejich vznik a vývoj je spojen s budováním olomouckého vojenského opevnění. Společně s palmovým skleníkem postaveným v letech 1927 – 1930 patří Smetanovy, Čechovy a Bezručovy sady k nemovitým kulturním památkám.

Smetanovy sady
Nejstarším a svou plochou největším olomouckým parkem jsou Smetanovy sady. Ty postupně vznikaly na západním obvodu města v předpolí pevnosti mezi Terezskou a Kateřinskou branou v okolí Rudolfovy aleje založené roku 1820 tehdejším olomouckým arcibiskupem Rudolfem Janem Habsburským. Rudolfova alej se stala první městskou parkovou plochou. V průběhu prusko-rakouské války však byla zničena. 
Po ukončení války město v roce 1866 vysázelo novou, 710 metrů dlouhou alej jírovců a lip dle projektu architekta Maxe Machánka. Tato alej se tak stala základem dnešní parkové úpravy Smetanových sadů, jejímž autorem je rovněž Max Machánek. Jihozápadní části parku byly ke Smetanovým sadům připojeny po zrušení hřbitovů, které se v tomto prostoru nacházely. 
V roce 1919 byla Rudolfova alej na popud tehdejšího ředitele městských sadů Emanuela Černého jednostranně ořezána na vnitřní straně korun stromů do vysokých rovných stěn. Rudolfova alej je koncipována jako promenáda s květinovými záhony v jejím středu. V letech 2009 – 2012 bylo přistoupeno ke komplexní obnově aleje. Nová Rudolfova alej byla tvořena pouze jírovci se zachováním původního sponu výsadby. V roce 2015 bylo zaznamenáno výrazné zhoršení zdravotního stavu těchto jírovců. Na základě výsledků vyšetření vzorků v laboratořích rostlinolékařského oddělení Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského se potvrdila původní hypotéza na původce chřadnutí stromů - jednalo se o bakteriální infekci (Pseudomonas syringae pv. aesculi - PSA), která je již všeobecně rozšířena v západní Evropě, kde působí značné škody na porostech jírovců. Odborný posudek ke stavu stromů v aleji vypracovala doc. Šafránková z Mendelovy univerzity v Brně. Situací se zabývala i Rada města Olomouce, která za účelem řešení stavu ustanovila pracovní skupinu. Vzhledem k závažnosti choroby byla alej na jaře 2016 opět vykácena a následně vysázena lipami velkolistými v řidším sponu tak, aby v budoucnu byla možná postupná obnova aleje.  

       
V parkových porostech Smetanových sadů lze vedle běžných, především listnatých dřevin zhlédnout i mnohé dendrologické zajímavosti - na břehu jezírka tisovec dvouřadý (Taxodium distichum) nebo další, tisovci velmi podobný opadavý jehličnan metasekvoje čínská (Metasequoia glyptostroboides) rostoucí ve skupině uprostřed magnóliové zahrady. V jejím sousedství roste další z živých „zkamenělin říše rostlinné“ - jinan dvoulaločný (Gingko biloba) původem z Číny. Hnědými, až 40 cm dlouhými lusky je nápadný mohutný severoamerický dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos), koncem jara pak rozkvétá velkými zelenooranžovými květy severoamerický liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera). Skupina jerlínů japonských (Sophora japonica) a bývalá hřbitovní alej ořešáků černých (Juglans nigra) dotvářejí prostředí parku v blízkosti hlavního pavilonu A olomouckého výstaviště. Ve Smetanových sadech také najdeme zatím jediný památný strom, který byl na území olomouckých historických parků vyhlášen. Jedná se o mohutný, dvojkmenný, asi 250 roků starý dub letní (Quercus robur), který je nazýván Rudolfův dub na počest zakladatele parku Rudolfa Jana Habsburského.
Historickou podobu přírodně krajinářského stylu si uchovaly Smetanovy sady především severně od Rudolfovy aleje. V jihozápadní části Smetanových sadů postupně s rozvojem výstavnické činnosti vznikaly tematické zahrady. Tyto prostory byly koncipovány jako ukázky soudobé zahradní tvorby. Na okraji parku od Wolkerovy ulice tak vznikla Holandská zahrada, která je bezesporu nejzajímavější v jarním aspektu, kdy zde rozkvétají jarní cibulnaté rostliny. Na Holandskou zahradu navazuje Magnoliová zahrada, Pinetum (sbírka jehličnatých dřevin) a Letní čítárna. Magnóliová zahrada je odpočinkovým prostorem v sousedství pineta, jenž na jaře poskytuje okouzlující pohled na záplavu bílých a růžových květů, z nichž některé dosahují velikosti až 20 centimetrů. Na podzim i v mrazivé zimě až do jara zde upoutávají pozornost žlutě a červeně kvetoucí podivuhodné východoasijské keře vilínů. Pinetum a Letní čítárnu čeká v následujících létech rekonstrukce, neboť oba prostory již zcela nevyhovují současným požadavkům na využití parkového prostoru.
V jižní části Smetanových sadů se nachází také bývalá Fontánková alej, která byla v roce 2011 přebudována dle projektu ateliéru zahradní a krajinářské tvorby Zahrada Olomouc s.r.o. Nová sadová úprava tohoto prostoru byla realizována v rámci soutěžního klání studentů a studentek zahradnických odborných škol z celé České republiky. V souvislosti s výstavnickou činností byly také v jižní části sadů založeny ukázkové květinové záhony. Dodnes jsou zachovány záhony pro sezónní výsadby květin naproti pavilonům G a H. Dále ve směru k Polské ulici pak mohou návštěvníci parku využít příjemné posezení u jezírka, což je jediná rozsáhlejší vodní plocha v historických parcích. 

       
Park má rovněž zajímavou sochařskou výzdobu. V roce 1925 zde byla odhalena socha Bedřicha Smetany, podle něhož dostaly sady své nynější jméno. Řadu děl zde zanechal také Julius Pelikán, žák J. V. Myslbeka - kromě vstupního portálu do palmového skleníku je to pomník botanika a ředitele české reálky v Olomouci Františka Polívky. V roce 1932 byl poblíž dnešního dětského hřiště vybudován kamenný památník postavený jako upomínka světového esperantského kongresu. Z dalších drobných sochařských děl lze v parku nalézt mimo jiné morový sloup poblíž bunkru, u jezírka pak sochu sedící dívky, dále sochu podzim a král Ječmínek naproti palmovému skleníku. Vstup do parku z Vídeňské ulice je přes další historickou bránu, jež je zasazena do stylového oplocení s dvěma výklenkovými kapličkami. Nejvýznamnější architektonickou památkou parku je bezesporu budova restaurace, která byla postavena jako lázeňský pavilon. Naproti ní nalezneme ve středu promenády fontánu s vodotryskem a za ní pak impozantní hudební pavilon.
Celková výměra dnešních Smetanových sadů činí zhruba 19 hektarů.

Čechovy sady
Čechovy sady vznikly ve třicátých letech 19. století. Základem tohoto parkového prostoru bylo Jánského stromořadí – čtyřřadá alej vysazená mezi cesty spojující litovelské předměstí s Terezskou branou. Po vypuknutí prusko-rakouské války bylo stejně jako Rudolfova alej Jánské stromořadí vykáceno, po ukončení války však bylo opět obnoveno. Od roku 1882 tento prostor patří městu. Původní parková úprava v přírodně krajinářském stylu vznikla dle projektu Maxe Machánka. Stromové patro je tvořeno především dřevinami domácího původu nebo dřevinami zdomácnělými. Mezi nejvýznamnějšími dřevinami Čechových sadů lze jmenovat urostlý solitérní jasan ztepilý rostoucí uprostřed centrální louky, stejně jako jasan úzkolistý nacházející se u vstupu do parku ze Šmeralovy ulice. Celá řada dalších stromů v parku upoutá návštěvníka svým vzrůstem, který dává tušit jejich značné stáří. Také v tomto parku se nacházejí zajímavé architektonické prvky, z nichž nejvýznamnější je tzv. Litovelská brána, přenesená ke vstupu do parku z dnešní ulice Palackého v roce 1896. Nedaleko Litovelské brány byl roku 1936 odhalen pomník věnovaný významnému olomouckému grafikovi Karlu Wellnerovi.  V roce 1945 byl v prostoru přilehlém k Havlíčkově ulici odhalen Památník osvobození Olomouce Rudou armádou. V centrální části parku je od roku 1965 umístěna socha Boženy Němcové.
Dnešní rozloha parku dosahuje 7,7 hektaru.

Bezručovy sady
Počátek vzniku Bezručových sadů sahá na sklonek 19. století (1898). Park byl vybudován pod středověkými a tereziánskými městskými hradbami. Do tohoto prostoru ještě na začátku 19. století ústila splašková kanalizace z ulic nad hradbami. Tato situace trvala až do roku 1835, kdy byla ve městě vybudována kanalizace. Poté byl prostor dnešních Bezručových sadů zpřístupněn vybudováním promenádní cesty, která je v parku zachována dodnes. Původně byl park nazýván Michalským výpadem. Roku 1905 došlo k přejmenování na Schillerovy sady, od roku 1933 se park jmenoval Tyršovy sady a roku 1947 dostal název Bezručovy sady.
Dnešní rozlohu získal park až v roce 1949, kdy byly seminární zahrady pod kostelem sv. Michala zrušeny a připojeny k parku. Bezručovy sady jsou zasazeny do neopakovatelné přírodní scenérie tzv. Michalského výpadu. Tento prostor je vymezen skalnatým pravým břehem Mlýnského potoka (ramene Moravy) a umocněn městskými hradbami. Levý břeh mlýnského potoka zabírá plocha botanické zahrady a rozária, která zde v prostoru tzv. Korunní pevnůstky postupně vznikala od šedesátých let 20. století jako nový parkový prostor pro pořádání mezinárodních květinových výstav Flora Olomouc. Stromové patro Bezručových sadů tvoří převážně běžné druhy dřevin. Z exotických druhů zde rostou ve dvou skupinách např. metasakvoje čínské (Metasequoia glyptostroboides) či liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera). 
Architektonickou součástí Bezručových sadů je Jihoslovanské mauzoleum z roku 1926, společná hrobka s pozůstatky jihoslovanských vojáků, kteří během první světové války zemřeli na území Moravy a Slezska. Jedenáct metrů vysoká stavba v antikizujícím stylu podle návrhu olomouckého architekta Huberta Austa byla postavena roku 1926. Památník Petra Bezruče byl odhalen v roce 1947. Na místě dnešního parku existovala od středověku předměstská osada Závodí s ulicemi Koželužskou a Jirchářskou a dvěma mlýny - Sladovým (Václavským) a Jakubským. Veškerá zástavba byla odstraněna v letech 1742 - 1757, Jakubský mlýn byl zbořen po požáru roku 1909. Od roku 1965 se v parku po několik let konaly sochařské přehlídky.
Rozloha parku dnes činí 11,3 ha.

Podívejte se také, jak vypadá nově zrekonstruované rozárium a botanická zahrada.

Park pod Dómem
Je situován v území pod hradbami Olomouckého hradu odděleném Mlýnským potokem od ulice Dobrovského. Na jeho západní straně se nachází tzv. Špitálský bastion s jednou z několika středověkých městských bran, tzv. Cikánskou brankou. Na místě parku stály až do sedmdesátých let 20. století vojenské sklady. Ze zajímavých dřevin mimo běžných druhů, které mohou návštěvníci v tomto malém parku nalézt, lze jmenovat například katalpu trubačovitou (Catalpa bignonioides) nebo kaštanovník setý (Castanea sativa). Ty jsou zde zastoupeny mladými exempláři. Naopak vzrostlé zde jsou javory stříbrné (Acer saccharinum) původem ze Severní Ameriky.
Rozloha parku je 1,1 ha.

 

Návštěvní řád parků zde.