Olomoucké historické parky / Smetanovy, Čechovy, Bezručovy sady

 Dalším významným datem pro olomouckou zeleň je  rok 1866, kdy byla  Rudolfova alej, za prusko-rakouské války zcela zničená, znovu obnovena a  za přítomnosti císaře Františka Josefa I. slavnostně otevřena.  Správu města nad parky  v roce 1875 definitivně potvrdil nový název aleje, přejmenované na C.K. Stadtpark. 

 

 Z původního skromného stromořadí se během dvou století  rozloha zeleného prstence města tvořeného dnešními Smetanovými, Čechovými a Bezručovými sady rozrostla na více než 47 hektarů. Délka hlavních alejí dosahuje téměř 2.500 metrů a každý, kdo by se chtěl projít všemi ostatními pobočnými cestami, musí počítat s více než čtyřmi hodinami chůze.  

 

SMETANOVY SADY
Nejvýznamnější část tvoří Smetanovy sady, které jsou svými pozoruhodnými sadovnickými celky a krásnými zákoutími oázou odpočinku a relaxace pro obyvatele i návštěvníky hanácké metropole. Jejich 710 metrů dlouhá hlavní alej, vysázena  po prusko-rakouské válce podle návrhu olomouckého radního, architekta Maxe Machánka, se stala symbolem olomoucké zeleně a výstav Flora Olomouc.  Typickou podobu, kterou nesla celých 90 let - až do roku 2009, kdy město rozhodlo o nutném omlazení a rekonstrukci - získala v roce 1919  díky  prvnímu českému správci  Emanuelu Černému, který nechal vysázené lípy  a jírovce přiřezat do vysokých rovných stěn.  Estetický dojem dotváří květinový ornament aleje.

Čilý stavební ruch, jímž byl park zasažen ve II. polovině 19. století, zejména poté, co  v roce 1877 nastoupil do funkce ředitele městských sadů Karel Pohl, zanechal za sebou mnoho památek. Altán z březových dřev, postavený v roce 1869 v horní části parku, v blízkosti vchodu do areálu od bývalého autobusového nádraží, vydržel až do 60. let 20. století, kdy byl odstraněn. V roce 1879 byl uprostřed dnešních Smetanových sadů vybudován  novorenezanční objekt  s  velkou fontánou s vodotryskem. Dnešní restauraci se  dříve říkávalo „lázeňský  pavilon“, či „lázeňská dvorana“, nebo také „Wilhelmshalle“ (Vilémova síň) na památku olomouckého dómského probošta Viléma Schneeburga, z jehož nadace byl dlouhá léta provoz městského parku podporován.   Současně s její stavbou  vznikl severně od ní dodnes existující dlouhý skleník železné konstrukce. V jeho výklenku stávala až do roku 1970 socha bohyně Flory se Schneeburgovým erbem.

 V roce 1886 byl do  sousedství lázeňské budovy přenesen velký skleník dřevěné konstrukce – oranžérium -  z parku v nedaleké Velké Bystřici (už v roce 1893 mohli jeho návštěvníci obdivovat více než 90 druhů rostlin – begónií, gladiol, vavřínů, dracén, juk, agáve, opuncií a několik druhů palem) a v roce 1895 zde přibyl ještě  hudební pavilon. Základ dnešního rybníku s ostrůvkem a vodním střikem byl položen v 80. letech 19. století.

Dnešní výstavní pavilony o celkové výstavní ploše 4.395 m2   vyrostly v areálu Smetanových sadů v 60 a 70. letech 20. století. Největším je pavilon A, který byl postaven  v roce 1967 na území bývalých hřbitovů připojených ke Smetanovým sadům.

 

ČECHOVY SADY
Protějškem městského parku (Smetanových sadů ) – se po roce 1882 stal park zřízený v tzv. Johannes Alle - Jánském stromořadí, založeném ve 30. letech 19. století. 

BEZRUČOVY SADY
Poslední ze zeleného trojlístku olomouckých  parků, Bezručovy sady,  obohatily městskou zeleň na samém sklonku 19. století. Park, v době svého vzniku nazýván Michalským výpadem, či parkem, byl v roce 1905  přejmenován na Schillerovy sady. O třicet let později nesl jméno zakladatele českého Sokola dr. Miroslava Tyrše. Název Bezručovy dostaly roku 1947.

BOTANICKÁ ZAHRADA A SBÍRKOVÉ SKLENÍKY
První botanická zahrada v parcích  vyrostla v roce 1902 a o něco později přibyly (v areálu dnešních Smetanových sadů) také skleníky a bazény pro vodní rostliny. Dnešní botanická zahrada,  která se může pochlubit  unikátním rozáriem, v němž je vysázeno na 670 odrůd růží v celkovém počtu  10 tisíc keřů zahraniční i domácí produkce, se nachází v Bezručových sadech, oddělená od zbytku sadů ramenem řeky Moravy - Mlýnským potokem.

Zákoutí olomouckých parků zdobí i  mnohá sochařská díla:  k nejznámějším  patří  pomníky Bedřicha Smetany, Boženy Němcové a olomouckých rodáků - botanika Františka Polívky a  grafika Karla Wellnera. Významným výtvarným dílem je také vstupní portál  palmového skleníku, jehož autorem je akademický sochař Julius Pelikán, žák proslulého Josefa Václava Myslbeka.

Sezóna v olomouckých parcích začíná v dubnu, kdy se také otevírá botanická zahrada s prvními kvetoucími rostlinami. Návštěvníkům parků se na jaře každoročně naskýtá okouzlující pohled na rozkvetlé záhony s desítkami tisíců kusů jarních cibulnatých květin, zejména tulipánů  Mezi nejvyšší odrůdy, dorůstající 50 – 60 cm, patří nejen známý šarlatový Oxford, ale i sladce růžový  Ollioules, oranžovočervený  Judith Leyster nebo žlutý Parasol. Ke středně vzrůstným  odrůdám se řadí  zářivě sněhobílá Purissima , fialový Blue Angel nebo skupina tzv. „papouškovitých“ tulipánů, jejichž okvětní plátky připomínají peříčka (Blue Parrot, Red Parrot, Giant Parrot). Pozoruhodný plnokvětý Monte Carlo, svítivě žlutá Mája s třepenitými okraji a skupina nízkých tulipánů T. greigii s barevně proužkovanými listy doplňují nepřebernou paletu barev a tvarů, jejichž pestrost nadchne jistě každého návštěvníka olomouckých parků. 

Výstaviště Flora Olomouc s bohatou zelení parků a skleníků,  květinovou nádherou botanické zahrady a rozária patří ke kulturním skvostům ČR. Pokud se rozhodnete pro jeho návštěvu, Vaše dojmy ještě umocní  krása historických památek Olomouce,  města, které se může – hned po Praze - pochlubit  druhou nejrozsáhlejší a nejcennější  památkovou rezervací v České republice.

Kontakt a informace: Ing. Naděžda Krejčí, vedoucí zahradnického úseku
tel.: 585 726 215, e-mail: krejci(zavináč)flora-ol.cz
Výstavistě Flora Olomouc, a. s., Wolkerova 17, 771 11 Olomouc